forma psychického násilí na pracovišti, při kterém je zaměstnanec vystavován systematickému nepřátelskému a neetickému chování ze strany spolupracovníků nebo nadřízených, které se děje pravidelně (alespoň jednou týdně) a dlouhodobě (alespoň po dobu šesti měsíců). Zahrnuje aktivity jako je pomlouvání, izolace, znevažování práce, zadávání nesmyslných úkolů nebo naopak odebírání práce, zadržování důležitých informací či jiné formy šikany, které mohou vést k vážným psychickým problémům, ztrátě sebevědomí a někdy i k odchodu ze zaměstnání. Termín pochází z anglického slovesa to mob (hromadně napadat) a do psychologie práce ho zavedl švédský psycholog Heinz Leymann v 80. letech 20. století jako označení pro specifický typ šikany na pracovišti. Variantou mobbingu je bossing, kdy se šikany dopouští nadřízený pracovník.